Náš příběh začal podobně jako v mnoha dalších rodinách. Dcera přišla do věku, kdy děti začínají toužit po pejskovi. Ze začátku jsem měli pochyby, jestli se o čtyřnohého člena rodiny dokáže postarat nebo je to jen chvilková záležitost. Domů jsme si přivezli fenku zlatého retrievera Conny. Connynka byla zlatá a hlavně temperamentní fenečka, sice trošku mrška, ale první pes na kterého se nezapomíná! Radostí a starostí jsme si s ní užívali 6 let, ale bohužel život je někdy krátký. Dnes se na nás dívá ze psího nebíčka… Jak se časem ukázalo, naše počáteční obavy byly zbytečné. Niku psi a vše kolem neomrzeli – právě naopak se stali samozřejmou součástí celé naší rodiny. Přesto nás ani nenapadlo, že z nás jednoho dne budou chovatelé. Ale osud tomu chtěl jinak, takže jak to pokračovalo?

Koncem roku 2003 opět zvítězila touha Nikči po dalším čtyřnohém přírustku a najednou jsme doma měli další goldenku! Z chovatelské stanice Chlupaté štěstí jsme si přivezli fenečku Zitu – domácky zvanou Sindynku. Sindy rostla jako z vody, a jak to už bývá, zvědavost nás hnala směrem k novému poznání. Na první výstavě jsme se byli jen podívat a o dva měsíce později čekala výstavní premiéra i naše holky. Samozřejmě, že jsme nezůstali jen u výstav, a tak jsme se začali více zabývat i výcvikem. Potom to šlo nějak samo. Splnil se sen nejen naší dcery. Aby Sindynce nebylo smutno, na jaře roku 2007 jsme se vydali pro Kreizy Chlupaté štěstí – velmi nadějnou, zlatou fenečku a hlavně pěknou provokatérku, která byla mezi svými sourozenci známá vyhráváním boje o cecík maminky a později i různých štěňěcích her. Do této ďáblice jsme od začátku vkládali velké naděje, přesto o jejím výběru rozhodovalo hlavně srdíčko. Z Kreizynky vyrostla skvělá fenečka po všech stránkách a druhá polovina Sindynky, holky se prostě hledaly, až se našly.

A jak to bylo, je a bude, každý musí mít sny, aby se mu mělo co splnit. Proto i my máme další plány a neskromná přání. Ty Vám ale zatím nemůžeme prozradit. Teprve čas totiž ukáže, jestli se nám vše může opravdu splnit…